Jdi na obsah Jdi na menu
 


Fáze Luny a jejich význam v našem životě

Fáze Luny a jejich význam v našem životě

 

Seriál Markéty Vostré, která mimo jiné pořádala s Michelou Petersen přednášky na téma Žena – Luna a protože vyhledat všechny články bylo docela náročné, seřadila jsem je všechny za sebou a logicky uspořádala s novými nadpisy.

 

1111-marketa_vostra.jpg


Na fotografii: autorka seriálu Markéta Vostrá

Zdroj: http://www.mojemedunka.cz/clanek.aspx/medunka-informuje/clanek/faze-luny-a-jejich-vyznam-v-nasem-zivote

 

Téma Luny


1111.jpg

Luna - téma, které se probírá stále častěji. Má to svou logiku. Žijeme ve významné době. Významné tím, jaké změny ve vnímání lidstva přináší. Dalo by se říci, že se zde momentálně "hraje o vyrovnání". Diference, které nastavil patriarchální systém, již pozbývají platnosti, ostatně jako všechny více či méně funkční řády v dějinách lidstva. Patriarchát je systém, který se ženou nepočítá jako s logickým protipólem, integrací vlastního chybějícího. Jeho potlačování a ignorování v lepším případě, v tom horším systematické vyhlazování (inkvizice) dlouhodobě odsoudilo ženu, ženství, její hodnotu a podstatu do doby temna. Zcela jasně tak musela nastat i doba temna pro svět mužů. Řízen levou hemisférou, tedy popíráním cykličnosti, vydělováním se z celku se „pán tvorstva“ odsoudil k lineárnímu vnímání času a tím pádem i k ohraničení se na začátek – konec, život   smrt, dále nic. Pán tvorstva tak nutně musel pocítit hluboký strach pramenící z vykořenění se ze systému vesmíru, který je tu o něco déle a v pravdě geniální. Oproti tomu  žena se svým  cítěním, intuicí, cyklem, který žije každý měsíc, koná více z pravé hemisféry. Ta funguje ne v oddělování se a odsouzení do izolace „Já proti všem“, ale naopak sdružuje, sjednocuje, vnímá se jako součást systému řízeného přírodními zákony.

Boj protikladů a návrat k cykličnosti

Dnes pomalu připlouvá doba, kdy si každý na okolnostech svého života začne uvědomovat, že neustálý boj protikladů, trvalé vnitřní konflikty, které pak mají tvrdé dopady v podobě těžkých životních situací, musí přestat. Momentální astrologický čas tomu velmi napomáhá (Saturn tranzitující znamením Vah vnáší do děje spravedlnost, která ovšem nezohledňuje právo jedince, jako spíše vyrovnání protikladů společenství).


Vždy, když máme ve svém životě problém, děje se to jako důsledek diference. Někde jsme něco udělali příliš, jinde jsme cos nechali úplně bez povšimnutí a výsledkem je vychýlení se z rovnováhy. Podrobně se tímto tématem zabývám ve své knize „Vostrá škola života“.
Tudíž to, co si po nás žádá dnešní doba, je návrat k cykličnosti. Nelze nepřetržitě expandovat, zrovna tak, jako nelze nepřetržitě dělat nic. Dnešní doba je postavena na výkonu. Ten, kdo prohlásí, že toho má strašně, že nestíhá se najíst, odpočinout, rezignoval na své zájmy, v podstatě rezignoval na svůj život. Je použit nastaveným systémem a když je z něj totálně vyhořelá a nepoužitelná troska, posléze vyměněn. Toto je obraz fungování levé hemisféry – urvi co můžeš, všichni jsou nepřátelé, kteří se snaží připravit tě o postavení, peníze, manžela, cokoli. Pravá hemisféra ví, že je den a noc, práce a odpočinek a tak dále. Ví kdy se smysluplně a aktivně zapojit do děje a kdy to opravdu nemá význam, pakliže si nechce připadat jak křeček v kole. Spousty energie a přitom stále na místě.


Propojením levé a pravé hemisféry. Propojením mužského a ženského světa vzniká pravá míra pro to, co máme dát životu. Jsme vnímavě výkonní. Teprve když se spojí mužská a ženská podstata, vznikne plod. Jakékoli vychýlení v dlouhodobém hledisku pracuje proti životu.

I. fáze Luny - NOV

K cyklickému žití je nám největším pomocníkem Luna. Dnes se zastavíme v její první fázi a tou je NOV – novoluní. Již v samotném názvu pro tuto fázi Luny je obsaženo, že se jedná o vznik nového. Nového cyklu, projektu, stavu, vztahu. Někde hluboko v nás je usazeno semínko budoucího. Něčeho, co má získat skrze nás pozemskou formu a naším úkolem je pomoci tomu na svět a ochránit před možnými nepříznivými vlivy. Stejně jako se semínko musí prodrat vrstvou zeminy, než spatří světlo světa, i náš záměr se musí nejprve popasovat s nánosy, které brání růstu nového. Tyto nánosy, skořápky, balasty nejsou ničím jiným, než naší nezpracovanou minulostí, dogmaty a mýty původní rodiny, naše nechtěná přizpůsobení se něčemu, co pro nás nebylo v pořádku. Doba Novu je ideální na očištění, zbavení se všeho, co brání našemu růstu a tím pádem i růstu našich možností. To, co jsme nevyřkli, neudělali, to je to, co může tížit podstatně více, než to co jsme udělali.
Při Novu jsou Slunce a Luna, dvě světla, ve stejné pozici.Je to krátký sjednocující okamžik, kdy se pojí mužský a ženský princip a může vzniknout něco nového. Oblast vzniku naznačuje podstata či charakter znamení, ve kterém se Nov odehrává.

1112.jpgNOV - zrod tušeného
V minulé části jsme se zabývali konjunkcí obou světel, Sluncem a Lunou, kterou nazýváme NOV.
Zrod nového, zatím pouze tušeného pod vrstvami a nánosy. Stejně jako se semínko hluboko uložené v půdě musí prodrat vrstvou zeminy nad sebou a tím projevit životaschopnost, tak i to, co je novým zárodkem, nejprve musí projevit svoji potenciální hodnotu pro nás.

Ve své podstatě je to vynoření se čehosi, co nám dává novou možnost transformace na kterékoli naší úrovni. Ať již je povaha transformace fyzická, mentální, emoční či duchovní, je na nás, nakolik tuto novou šanci dokážeme rozpoznat a správně uchopit.
Nov nám tedy nabídl možnost, ta je odvozena od energie, ve které právě probíhá, tedy v jakém znamení. Je marnou snahou posunout kupříkladu své podnikání, když je na pořadu dne introspekce, hloubání v nitru a práce na jemnějších vrstvách osobnosti. A naopak, když je čas expanze, je zbytečné snažit se o hluboké ponory, bude chybět nejen soustředění, ale zřejmě i uspokojivý výsledek.

II. fáze Luny - SRPKOVITÁ LUNA


Tématem druhé lunární fáze je energie, schopná donutit zaseté, aby se pustilo vzhůru a začalo překonávat bariéru. V případě semínka je to bariéra zeminy, která zároveň vyživuje i brání v předčasném spatření světla. V lidském případě se bariérou stávají vrstvy emočního odpadu, který nebyl ve správný čas zpracován a nes brání dalšímu vývoji, růstu či spatření světla v sobě.


S každým novým cyklem přichází i nová šance odstranit část přítomnost dusící zeminy. Mnozí v sobě nosí desítky let bolesti a zranění z dětství či ranných partnerských vztahů a dodnes jsou vlastně zajatci zdánlivě bezpečné krusty, skrze kterou neproniká nic zlého. Bohužel ani dobrého. Lidská duše potřebuje svoji potravu stejně jako lidské tělo a  chce žít živý život. Tedy takový, v němž se cyklicky střídá dobré i to horší, protože obojí je pro náš vývoj důležité. Lidská bytost má kromě spousty úžasných vlastností i mírnou či větší tendenci k lenosti. Díky tomu spatřilo světlo světa mnoho důvtipných vynálezů, jejichž  úkolem je  člověku ušetřit práci a eliminovat námahu. Práci na sobě za nás žádný vynález neudělá a většinou se k této činnosti příliš nemáme. Teprve když tlak vnějších okolností zesílí natolik, že nevíme kudy kam či co vlastně s načatým životem, teprve pak jsme ochotni začít objevovat svůj vnitřní svět.
Prvním předpokladem úspěšného pátrání v sobě samém, pátrání, které přinese uvědomění, na základě něhož uděláme konkrétní změny, je klid. To je možná  nejsložitější požadavek. Dnes jsme příliš ohlušeni společenstvím, neumíme se vzdát mnohého, co nás ovšem většinou pouze zdržuje od práce, kterou na sobě tak jako tak musíme udělat.


Druhá fáze Luny nás vybízí projít oblastí vlastní tmy a dostat se na světlo. Symbolicky je tím vyjádřeno, že nejdříve jsme nuceni stanout tváří v tvář svým pochybením a špatným rozhodnutím, která nám kdysi nesmírně zkomplikovala život. Zahledět se zpříma na všechny své bolesti, utrpěné křivdy a zranění je složité. Ale ony nás stejně jako zemina semínko vyživují. Zároveň nás utlačují i sytí. Najednou začínáme chápat, že každý těžký vztah nás vždycky výrazně posunul v našem vlastním vývoji. Teprve na základě bolesti jsme začali hledat něco, co nám pomůže. Některá semínka nevzklíčí, nánosy zeminy udusily život. Někteří si svůj život, vědomí si sebe sama, vybojovat nedokáží.


Energie druhé lunární fáze je dostatečně dynamická, tudíž předpoklad, že se nám podaří správně pochopit své transformující se Já, je značný. Tato doba je nejvhodnější na odložení nepotřebného, tedy všeho toho, co již neslouží našemu růstu, ale pouze nás vyčerpává.
Odhrabujeme tvrdou krustu a pomáháme novému na svět, na světlo.
Velice záleží, zda toto nové dokážeme obhájit před tlaky minulosti.


Lunární fáze můžeme využít nejen na odstraňování emočního balastu, ale i nepořádku kolem nás. Můžeme se zaměřit na svůj zdravotní stav či na zkrášlení svého fyzického těla. Můžeme daleko lépe uchopit svůj duchovní vývoj a skrze oblasti tmy pocítit sílu našeho zdroje.
Ale je potřeba konat ve správný čas, jak již bylo výše zmíněno. Kvalita času daného okamžiku, ve kterém započínáme cokoli, je i průvodní kvalitou celého procesu i závěru.

III. fáze Luny – PRVNÍ ČTVRT

Možnosti tvarování nás samých


3. fází Luny se dostáváme v našem mapování lunárních fází  k jejímu dalšímu tvaru, a tím i možnostem tvarování nás samých.
Začali jsme zcela logicky zrodem či spíše tušením rodícího se. Záměru, zkušenosti, skutečnosti. Na to, co se pod krustou symbolické zeminy teprve líhne, má velký vliv znamení, ve kterém Nov probíhal. Jaký živel ovlivnil zárodek. Jaká témata se nám prostřednictvím hodnot toho kterého znamení nabízejí. I v tom je samozřejmě určitá cykličnost, a proto nemá valného významu pokoušet se o expanzi v době, kdy je energie času nakloněna spíše emocionálním zkušenostem a práci na nich, či duchovním nebo intelektuálním hodnotám.


A samozřejmě i naopak. Když čas přeje reálným fyzickým počinům, budou introspekce zřejmě vycházet naplano, bude nám chybět dostatek soustředění, schopnost vidění podstatného a podobně. Každý z nás mnohokrát učinil zkušenost konání nesprávných věcí na nesprávném místě, případně i v nesprávný čas. Pocit marnosti, nesmysluplnosti a neužitečnosti byl odměnou za toto pochybení. Lidské Já má po ruce většinou spousty výmluv proč se to či ono nezdařilo. A většinou má člověk v sobě ještě pocit, že se stal obětí zvůle druhých, že oni za to mohou, protože buď neudělali, co měli nebo naopak udělali, co neměli a náš záměr kvůli tomu nevyšel.


Tento přístup k životu znamená, že se člověk vlastně stále na něco vymlouvá, ale skutečnou příčinou stavu je jeho neschopnost přijmout situace a skutečnosti jeho života takové, jaké jsou. Je třeba přijmout cykličnost děje, střídání úspěchu a stagnace. Kvalita života se nedá měřit smyslovým porovnáváním toho, co kdo má, kde je, jak bydlí, jaké má vztahy. Kvalita života je určována zevnitř. Náš vnitřní pocit z jednotlivých situací i z našeho života jako celku je tím, co dělá naše bytí buď šťastné či nikoli.


Druhou fází, kterou jsme již prošli, byla fáze srpkovité Luny. Semínko Novu se probojovává krustou nezpracovaného a prokazuje sílu ke svému růstu a životu.

Třetí fáze Luny

Je nazývána Lunou v první čtvrti. Pro nás možná jeden z nejsložitějších momentů celého cyklu. Zde již přestává platit ono pověstné kdyby a a možná či snad. Zde se potřebujeme postavit k tvořícímu se dílu aktivně. Obhájit ho nejprve před sebou, později i před druhými. Lidská bytost je plna přirozené zvídavosti otevřené novotám, ale na druhou stranu může nové či dosud nepoznané z nejrůznějších příčin odmítat. Většinou je hlavním viníkem strach či obava z destrukce předešlého, které nebylo třeba nejlepší, ale bylo poznané a jisté.


To je také nálada, kterou vytváří Luna v první čtvrti. Brány symbolického vězení se otevírají a je jen na nás, zda se odhodláme vyjít ven. V této fázi se po nás chce, abychom odložili příliš těsný šat minula, abychom se vzdali zastaralých forem blokujících vzrůstající energii nového.

Případ nerozhodné klientky

Jedna moje klientka řešila dlouhodobě svou nespokojenost ve vztahu. Žila s velmi introvertním, nekomunikativním mužem, který navíc nikterak neoplýval velkorysostí, respektive byl až neskutečně lakomý. Tento vztah ne-vztah trval dvanáct let, během této doby neuplynul ani den, kdy by klientka nezvažovala rozchod. Ovšem k uskutečnění jí chyběla odvaha. Po dvanácti letech jí partner oznámil, že od ní odchází, protože se necítí šťasten a skutečně odešel. Reakce klientky byla spíše nepochopitelná, on  vyřešil neuspokojivý stav a místo úlevy u ní nastaly těžké splíny. Měla pocit, že narazila na  černou zeď, za kterou už nic není. Je tady velmi patrné, že intuice či zdravé části jejího Já ji dlouhodobě nabádaly k ukončení vztahu, ale míra sebetrestání či nelaskavosti k sobě ji zadržely před ukončením.


Klientka dostala bezpočet šancí odejít z vězení nesprávného a nešťastného vztahu včas. Tím, že to nedokázala, že neobhájila to klíčící semínko správného růstu, celá ta těžká krusta, skrze kterou se snažilo prodrat na povrch, na ni pak spadla v podobě těžké deprese.
Po delším čase, kdy si našla zpět svůj život, naprosto nedokázala pochopit svoji těžkou reakci a vůbec fakt, jak dlouho  jí trvalo, než celé situaci správně porozuměla...


IV. fáze Luny - VYPOUKLÁ LUNA
 

Vypouklá Luna
Dostáváme se do další lunární fáze, v níž se Luna stále ještě pohybuje před Sluncem.
Prošli jsme fázemi Novu k srpkovité Luně, Luně v první čtvrti až k dnešní vypouklé Luně. Pokud bychom dosavadní cestu mohli přirovnat k lidské vývojové cestě, tak Nov by představoval fázi oplodnění, spojení mužského a ženského principu. Srpkovitá Luna se dá přirovnat ke skrytému, zatím pouze tušenému růstu a pohybu. Stejně jako se vyvíjí plod v matčině břiše než je připraven k příchodu na svět. Fáze první čtvrti je vynořením, příchodem do reality s konkrétními záměry a potřebami.

Doba vypouklé Luny se dá přirovnat k našemu přijetí do společenství a postupnému  uvědomování si rozmezí či prostoru, který má naše Já k dispozici.
Ve fázi vypouklé Luny je záměr, který se vynořil či byl zatím jen tušen při Novu, rozpoznán a naší snahou je uplatnit jej v realitě. Tuto dobu bychom mohli také nazvat přijetím záměru a vytvořením ideálních podmínek pro něj.

Vždy, když se v nás ozve impuls k růstu, je to zároveň impuls ke změně. To pro nás může být velmi složitý mezistupeň. Většinou, když se na nás či skrze nás chystá něco nového, málokdy to může být zasazeno do stávajících struktur, a to ať vnějších či vnitřních. Žádá se po nás opuštění starého, možná chybného či spíše současnému záměru již nevyhovujícího aspektu, který se ale může promítat do kterékoli roviny lidského bytí. Někdy musíme změnit bydliště, abychom mohli být propojeni s novými situacemi, lidmi. Jindy je potřeba změnit úhel pohledu a přijmout řešení, která pro nás byla do té doby třeba i nepřijatelná nebo musíme obnovit zdravé přístupy ke svému tělu atd.


V každém případě se jedná o důležitý krok, který je přípravou pro přijetí zrozeného záměru.

Uplatnění záměru
Dalším stupněm je uplatnění záměru ve společenství. S tím souvisí i naše schopnost uvést své „dítě“, svůj záměr mezi ostatní správně. Často se stává, že spousty myšlenek, nápadů i bohulibých činů se setkají s nezájmem okolí, protože nebyly vytvořeny správné předpoklady předání. Dar předaný nevhodně nemusí být rozpoznán. V této fázi Luny se tříbí komunikace, ono předání, způsob, který je pro druhé přijatelný, radostný, vytváří v nich pocit potřebnosti, smysluplnosti, dokáže je zaujmout, nikoli urazit, zesměšnit, byť by obsahoval hlubokou pravdu či zajímavé poselství.

V této době je nutno si uvědomit, co se chce změnit nebo  projevit, ale stejně důležité je tento impuls dovést k realizaci. Jinak se můžeme dostat do nepříjemného stavu „přenášeného těhotenství“. Každé dítě i každý záměr se potřebují narodit ve správnou dobu.
Impulsy přicházející skrze nás, námi rozpoznané a ve správný čas zrealizované, vytvářejí realitu, děj, život, určitou energii a odstín doby. Jsme spolutvůrci našeho světa. Ne vše, co skrze nás přijde, se nám líbí a je pro nás uspokojivé. S tím se ale můžeme vyrovnat, příště to změnit, vzít to jako impuls k „dovychovávání sebe sama“. To, co tíží daleko více, jsou „neporozené děti“. Vše to, co mělo přijít na svět, být přijato druhými, pomoci něčemu.

"Pohřebiště záměrů"  
Zrození našeho záměru a jeho uvedení do děje může být zabráněno celou škálou lidských nešvarů, jako je nízké sebevědomí, rozličné bloky vytvořené původní rodinou, nevíra v záměry, lenost, stagnace, neschopnost rozpoznat, kým jsme a co tady máme vlastně dělat.
Proto je důležité uvědomovat si, co nám osobně každý náš záměr přináší. Co se na něm můžeme naučit. Vše, co se odehrává, slouží stejnou měrou nám, jako druhým.
Může nás učit způsobům komunikace, sebeprosazení, trpělivosti, vytrvalosti, soucitu, pochopení druhých. Prakticky čemukoli, co v tomto životě máme zvládnout.
Každý impuls, který námi prolétne, je připraven k "jednání"právě teď. Kvalita času je souladná z jeho zrozením.

Je smutné, když lidé říkají: „Chtěla jsem studovat, ale musela jsem…ráda bych kreslila ale…potřebovala bych zhubnout jenže…“ Všechna ale, kdyby, možná, snad, jenže a uvidíme jsou stíny, které zahalí naši radost a vytvoří z nás trpké pohřebiště mnoha našich původních záměrů.

V. fáze Luny - ÚPLŇEK

Fáze vrcholu

red-moon.jpgNaše putování cyklem Luny se dnes dostává k fázi vrcholu. Nov byl konjunkcí obou světel, tedy Slunce a Luny. Úplněk je opozicí světel. Na krátký čas stanou přímo proti sobě a zde je vyřčena pravda o minulém spojení, které proběhlo právě v konjunkci, kde se na krátký čas obě světla spojila. Slunce, mužský princip a Luna, ženský princip, svou vzájemnou interakcí vytvořili možnost, která má skrze člověka dostat konkrétní obrys.

Vnímaví lidé zažívají v době úplňku mnohdy nepříjemné fyzické i psychické stavy.
Vnitřní konflikty, protichůdné pocity a postoje se doslova citelně projevují v těle. Každý nov probíhá v jiném znamení, tak jak jde rok kupředu a tím je předkládán vždy nový úkol ke zpracování. Úplněk je první revizí či zkouškou, nakolik jsme se svým počinem obstáli. V této fázi jsme konfrontováni se svým přístupem k tématu, které zpracovává tento cyklus.

Slunce na osvětluje naši životní cestu, Luna pak přináší způsob, jakým po této cestě půjdeme. Jak se zhostíme svých možností daných planetárním postavením v době našeho narození.
Můžeme chápat Nov i jako impuls k sebepoznání. Ve většině problémech a potížích našeho života jsme jejich aktivní složkou. Mnohdy jsme natolik součástí svého problému, máme jej tak integrovaný do způsobu života, že si naprosto neuvědomujeme, co vlastně potřebujeme změnit, co opustit, co přijmout, aby se nám ulevilo. Při Novu se situace jeví zmatená, nejsme si jisti svými rozhodnutími, můžeme tápat. Při úplňku je nám vše to, co o sobě buď ani netušíme, či nevíme, či si nehodláme připustit, velmi tvrdě nasvíceno.

Symbol vědomí a symbol nevědomí
Slunce je principem a symbolem vědomí, Lunu považujeme za princip a symbol nevědomí. Zřejmě jedním z důležitých smyslů pozemského života je práce na stále komplexnějším způsobu pohledu na sebe. To, co je ne-vědom,é se potřebuje dostat na světlo, zvědomit. To, co by Luna ráda zatajila i sama před sebou, Slunce při úplňku nemilosrdně osvítí a tím osvětlí.
Úplněk nám ukáže doposud neosvětlenou, stínovou část našeho Já. Samozřejmě pokud se tam ona stínová část nachází. Pokud máme co zpracovávat vzhledem k tématu, které určil Nov v konkrétním znamení zvěrokruhu.

Úplněk je fází Luny, kdy je ona nejdále od Slunce. Můžeme též použít slovo naplnění.
Náš záměr nám probíhá přímo proti nám a teď můžeme pociťovat, nakolik jsme se věnovali prvotnímu impulsu a co konkrétního jsme vykonali či čím jsme jeho růst a vývoj podpořili.
Pocity můžeme mít vysloveně pozitivní, radost z nové možnosti, úspěchu, pochopení a rozpuštění něčeho v naší povaze, co nám zbytečně komplikovalo život a dostávalo nás do složitých situací. Pocity můžeme mít i negativní. Záměr se nezdařil, nebo jsme vůbec nepochopili, čeho se to mělo týkat a tím pádem si nezpracované přenášíme do dalšího cyklu.
Slunce a Lunu musíme chápat a uvědomovat si ve svém životě nikoli odděleně, ale v jejich vzájemné interakci. Slunce je mužským principem v nás, Luna pak ženským.
Slunce je objektivita, Luna subjektivita.

Důležitá je proporčnost
Pro nás je podstatné vnímat v sobě proporčnost obou světel. Příliš Slunce v nás z nás může činit zřejmě úspěšného, ovšem často nemilosrdně spalujícího vše, co stojí v cestě. Vláda racionality, vláda rozumu, vychází povětšinou z vlastních zkušeností či zkušeností druhých.
Příliš mnoho Luny v nás z nás vytváří iracionálně reagující, pro druhé těžko uchopitelné a pochopitelné bytosti, které se ztrácejí ve vlastních pocitech, přeludech a stínech.


Rovnováha pravé a levé hemisféry, tedy mužského a ženského principu, rovnováha slunce a Luny vytváří výkonnost a vnímavost. Slepý diktát rozumu nebo zmatené srdce plné emocí nemají příliš naděje na vyrovnaný způsob prožívání vnitřního a vnějšího světa.
Teprve vzájemným sloučením, propojením, zdravím střídáním vzniká něco, co má pro nás i pro náš svět hluboký význam.

Vnímavě výkonný člověk ví, kdy jít do akce a i kdy nejít, kdy mluvit a kdy mlčet. Je veden svou intuicí, ale zároveň rozumně nakládá s informacemi, které dostává. Nemusejí vyznívat bezprostředně v kontextu, a přesto je správné se jimi řídit. Čas ukáže, že rozhodnutí nebo činy byly v pořádku vůči nám i ostatním.


VI. fáze Luny- ROZSÉVAJÍCÍ LUNA

Luna rozsévající

V minulé fázi jsme v našem lunárním putování dosáhli bodu vrcholu. Zrodili jsme se, vyvíjeli, dosáhli maxima možností a teď se opět navracíme.


Fáze Luny po úplňku se nazývá Lunou rozsévající. Již z názvu je patrné, čemu je tato doba zasvěcena. Cosi se zrodilo, záměr narůstal, při úplňku byl již zcela zřetelný. Teď přichází čas, kdy je vhodné jej integrovat do společenství. Logicky tím přichází i jeho prověrka -- zjištění, nakolik je životaschopný a přijatelný v širším společenství.


Jít se svou „kůží“ na trh je nejednoduché. Mnoho lidí má úžasné nápady, jsou kreativní, ale přesto pro to své „dítě“, svůj nápad neudělají mnoho. Tato fáze Luny klade důraz právě na naši schopnost udělat svému nápadu prostor pro růst. Obklopit ho těmi, kteří jej mohou podpořit a pomoci mu dále na jeho cestě do světa. Prostě ve správný čas jej správně umístit.


O kvalitě času jsme se již zmiňovali. Energetika času rovná se kvalita času rovná se kvalita výsledného záměru. Podstatné věci a skutečnosti, u nichž existuje předpoklad, že nás budou ovlivňovat po dlouhou dobu, je dobré začít v kvalitě času, odpovídající naší představě o výsledku.


Toto vědomé používání energie času se rozhodně vyplácí, když začínáme budovat svoji firmu, pomýšlíme na sňatek či chceme investovat nebo žádat o místo, stěhovat se apod.

 

Být spolutvůrcem svého života
Jsme spolutvůrci svého života a teoreticky můžeme jít dvěma způsoby. Prvním je vědomé chápání souvislostí, kam patří i to, že okolnosti našeho života jsou zrcadlením našich vnitřních mentálních, emočních a duchovních obsahů. Tedy se nám nemůže stát nic z toho, co neobsahujeme. Tranzity planet nemohou aktivovat to, co není, ale mohou podnítit dispozice, které teprve zviditelněním v realitě začínají být pro nás uchopitelné a řešitelné.

 

To je zřejmě jeden ze záměrů vývoje lidského druhu. Postupnou konfrontací s oblastmi stínů a jejich následnou transformací do ušlechtilých podob zjemňujeme a stáváme se vědomými.
Druhá cesta životem je naslepo. Neschopnost pochopit sebe i svou životní situaci, pocit, že za všechny mé nesnáze může pouze nepřející okolí, jehož jsem obětí, náročnost požadovanou pouze směrem k druhým, kladenou pouze na druhé, přílišný egocentrismus.


Nechuť se vyvíjet má mnoho podob a ještě více rozumových důvodů, proč se nehnout z místa a tvrdošíjně trvat na své dílčím způsobu vidění věcí a skutečností. Život se pak stává stejně nebezpečným, jako bychom bloudili se zavázanýma očima půlnočním lesem. Teprve těžké nárazy a poranění nás možná přivedou k uvědomění, že otloukáme pouze sebe a mapujeme si tak míru našeho sebeničení.


Když si poprvé sáhneme na rozpálená kamna, je to zkušenost. Sáhneme podruhé, je to naše hloupost. Život či osud nám chystá pasti, ne proto, že by byl tak zlomyslný, ale spíše jako trénink postřehu, pochopení. Vleze si opět pro slaninku do pasti? Jestli ano, tak zcela určitě  zaplatí. Pasti vypadají jako osudové náhody. Snadno vydělané peníze, setkání muže a ženy, kteří mají pocit, že k sobě patří.


Příkladem je příběh mé klientky, která měla poměrně spokojené manželství. Dejme tomu na osmdesát procent. Dvacet procent jaksi chybělo, možná jiskra, či hlubší pocit sdílení se s partnerem. Osud narafičil past a v cestu vstoupil druhý muž. A najednou  byla v životě jiskra, sdílení se, zkrátka vše co do té doby spíše pocitově chybělo.


Klientka odešla od svých solidních, poctivých i milujících osmdesáti procent k druhému muži a tam po čase zjistila, že k dispozici rozhodně není sto procent, ale stále jen těch dvacet, což každodennost neunesla a klientka nakonec zůstala sama. Klasická past, lákavá, slibující a posléze smrtící.


Když jsme pátraly po kvalitě času, ve které k seznámení došlo, bylo pravděpodobné, že se zde hraje o rozpoznání vyšších kvalit. Klientka tuto „zkoušku“ bohužel nerozpoznala a tím ani nezvládla.

 

Ve fázi rozsévající Luny se po nás žádá aktivní přístup v předávání. To, jakou podobu má předávané, určuje znamení, v němž  proběhl Nov. Může to být myšlenka, projekt, pocit i zcela hmotný záměr. To, co skrze nás přichází, vytváří ovzduší doby, styl stávajícího společenství, kulisy našeho života i jeho smysluplnost.

VII. fáze Luny – POSLEDNÍ ČTVRT

7. lunární fáze

Putujeme s Lunou do závěrečných fází. S každým Novem se naše vnitřní prostředí, naše intuitivní Já – Luna, pojí s naším individuálním Já – Sluncem. Luna, symbolizující naše dojmy a pocity, se pak vydává za dalším poznáním, aby se poté vrátila obohacená o novou zkušenost, kterou předá našemu individuálnímu Já. Celý proces slouží růstu osobnosti, vývoji naší multistrukturální bytosti, kdy každý cyklus přináší konkrétní záměr. Hmatatelnost těchto jemných, někdy však i velmi drsných procesů závisí na tom, do jaké míry funguje naše vlastní sebereflexe - nakolik jsme sami sobě čitelní, nakolik se vnímáme očima druhých. Čím více jsme se utvářeli vlivem druhých, tím méně vnímáme svoji autenticitu, která se pak snaží v mnoha cyklech znovu obrodit. To může mít podobu rozsáhlých vnitřních bojů a konfliktů, kdy tušíme, možná někdy jen matně, kdo jsme či spíše kým bychom chtěli být a současně na nás tlačí systém sesbíraných vzorců chování a vliv pohledů a postojů druhých k nám.
Lunární cyklus nám přináší osvobození, pokud nasloucháme jemným vnitřním podnětům a impulsům a dokážeme se oprostit od kárajícího hlasu , který může fungovat souběžně, jako důsledek příliš omezující výchovy v dětství.

Jít si za svým cílem ...
V realitě to většinou funguje tak, že nemáme dostatek osobní síly na ochránění sebe před požadavky druhých. Příkladem může být příběh jedné mé klientky, která byla v dětství nesmírně šikovná na ruční práce. Vše, co se týkalo šití a pletení ji nesmírně bavilo, měla spousty nápadů a talent se bezesporu začínal projevovat. Leč rodiče usoudili jinak a místo oděvní průmyslovky, na níž si klientka přála chodit, ji dali do školy technického zaměření. Ve třídě byly pouze tři dívky. Bohužel zde nastal souběh toho, že rodiče naprosto nevnímali, kým je jejich dcera a kde může její individualita rozkošatět, s tím, že ve svém věku se klientka nemohla dostatečně bránit a jít si za svým cílem. Po škole nastoupila do zaměstnání, které ji zoufale nebavilo a z něhož  ji vysvobodila až mateřská dovolená. Poté opět nastoupila dle svého vzdělání na místo, kde se cítila nešťastná, nevyvíjející se, ale rodina potřebovala peníze, a tak nic jiného nezbylo. Odvaha najít si své pravé místo se vytratila, přišly vážné zdravotní potíže, jako důsledek nespokojeného života.

V klasické české pohádce „Pyšná princezna“ moudrá chůva říká králi, že … „ pravda stojí za každou bolest“. A má zcela určitě pravdu. Najít v sobě svou pravdu a jít za ní, stát si za ní je cesta velké bolesti. Musíme uhájit své Já, mnohým i ublížit, protože oni ve své nevědomosti blokují náš růst, vývoj a přibližování se ke své vnitřní pravdě, ke svému nejautentičtějšímu životu.

Mnozí, možná i velká část lidstva ví zcela bezpečně a neomylně, co je dobré pro jejich bližní. Ovšem ví to v kontextu se svou vlastní osobou, která je tam logicky vždy zakomponována.
A chce se ve vztahu cítit dobře. Udělej to a to, je to pro tebe nejlepší, ale především já se v tom potřebuji cítit dobře“ Ne vše, co nám podsouvají druzí jako nutnost, je pro nás životadárné, ale pro ně ano. I to je potřeba vidět, když jdeme za svojí vnitřní pravdou. Nakolik jsme výhodní pro druhé a znevýhodňujeme sebe. To pak oddaluje náš životní úkol, který zde musíme splnit. Každý sám za sebe. Paradoxem bývá, že ti, co vědí nejlépe, co má dělat jejich partner, děti, příbuzní, přátelé, se mohou ve svém životě orientovat velmi složitě. Když se jim vezme téma „ti druzí“,nebudou si se sebou vědět rady.

Krizová fáze
Luna v poslední čtvrti je opět fází krizovou stejně jako Luna v první čtvrti. Tam se hrálo o osvobození ze starých nefunkčních struktur a síla byla vydávána na pochopení a boj. Fáze poslední čtvrti je dobou, kdy se Luna navrací a nese konkrétní výsledky, které se potřebují nově uchopit, zakomponovat do příštího děje, do dalšího cyklu.

Hlavní důraz této fáze je opět přehodnocení toho, nakolik propadáme ideologiím, nakolik jsou v souladu s tím, jak se vnímáme. Do jaké míry je naše Já provázáno s tvrzeními společenství a do jaké míry či co z toho odvozujeme pro své vlastní bytí.

VIII. fáze Luny - BALZAMICKÁ LUNA

Luna balzamická

Doputovali jsme s Lunou až k její závěrečné fázi. Na začátku cyklu v bodu zvaném Nov, v konjunkci obou světel Slunce a Luny, se zrodilo dítě – záměr, pocit, skutečnost, mohlo se zrodit cokoli, co bylo předurčeno kvalitou času, potřebou doby. Toto dítko se posléze oddělilo, aby se stalo dospívajícím, dospělým a nakonec moudrým. Stejné je to i se zkušenostmi, které nabíráme během nekonečných a nekončících cyklů. Každý pro nás nový odstín, každá nová energie nás obohacuje a přivádí k moudrosti.

Luna v této fázi se nazývá Lunou balzamickou, moudrou stařenou, která se vrací domů obtěžkána zkušenostmi a moudrostí, z níž se tvoří zárodečné elementy pro cyklus nový.
Balzamická Luna koncentruje a uchovává jiskry toho, co zažehne nové možnosti dalšího dění. Balzamická fáze završuje celý proces. Získané poznatky se ukládají jako základ procesu následného. Semena se ukládají do půdy, zpět do tmy, než je určitý impuls obnoví k novým formám projevu.

Také my jsme na neustálé cestě a části naší bytosti jsou velmi různorodé a dokonce často navzájem znepřátelené. Jsme multistrukturální bytosti a kvalita našeho života velmi často spočívá na tom, která bytost v nás zrovna nabrala vrchu a určuje směr. Mnohdy je to na úkor našeho pravého záměru, na úkor jemnějších částí naší bytosti.

Naše jednotlivé struktury nejsou na stejném vývojovém stupni. Některé jsou velmi mladé, jiné dospívající, dospělé či zcela zralé a moudré. Zevnitř se ozývá mnoho hlasů a v naší vědomé mysli může vytvářet značnou rozporuplnost. Lunární cyklus pomáhá dozrát nezralému, jen je potřeba správně pochopit, co nám energie toho kterého cyklu umožňuje a nabízí.

Kdo přežije dětství ...
Říká se, že kdo přežije dětství, přežije úplně všechno. Míněno samozřejmě obrazně, jedná se zde zřejmě o to, že neadekvátní zatížení psychiky dítěte vlivem rodiny či společenství do kterého se zrodilo, jej může v mnoha směrech učinit předčasně vyzrálým.Ale pro jiné části jeho bytosti, zvláště pro ty, které potřebovaly delší čas na vývoj, láskyplnost, klid, pochopení, podporu, bezpečí,  byla tato příliš rychlá cesta  k dospělosti natolik zatěžující, že nedokázaly dospět nikdy. Může se tedy stát, že někdo navzdory nízkému věku reaguje na určité situace, stavy a impulsy moudře a dospěle, protože není zbytí, ale jednou ve své dospělosti může přijít do situací, kdy bude jednat jako dítě a nedokáže se pohnout z místa či reagovat adekvátněji. Jako kdyby si potřeboval věnovat čas, o nějž  byl v dětství oloupen.

Lunární cykly nám umožňují dozrát. Zvědomit si prostřednictvím vlastních pocitů, co pro nás je v pořádku a co nikoli, do čeho máme dávat svou energii a do čeho ne, komu máme věnovat svou pozornost a komu již ne.

Když nastoupíme cestu vědomého sebepoznávání, je pro nás každý nový lunární cyklus báječným dobrodružstvím, které nám mapuje, jak si stojíme vůči svému životu právě v tuto chvíli a odkrývá témata, jimž by bylo dobré věnovat pozornost a pracovat s nimi.

Správné věci ve správný čas …
Lunární cyklus můžeme používat na očistu organismu. Luna i Slunce působí svou gravitační silou na Zemi a ovlivňuje nejen příliv a odliv zemských vod, ale i pohyb tělesných tekutin.
Každý vnitřní orgán v těle má tak svou maximální dobu aktivity a svou dobu aktivity minimální. Pokud se začneme hlouběji zabývat touto logikou a sladíme se s rytmy, které určuje Slunce a Luna, budeme se cítit tělesně i psychicky daleko lépe. Budeme dělat účinné věci ve správný čas. To souvisí nejen s hubnutím, ale i uzdravováním se z rozličných neduhů mnohdy chronických. Budeme si stříhat vlasy v době, která podporuje růst a nebudeme je oslabovat úpravou v nesprávnou dobu. Budeme se věnovat své pletiv čase, kdy dobře absorbuje výživné složky a naopak ji necháme odpočívat či podpoříme detoxikační proces, který v určité fázi přirozeně probíhá.

Život v cyklech ...
Lunární cyklus ovlivňuje cyklus menstruační. Menstruace často probíhá za Novu a o úplňku dochází k ovulaci. I podle toho žena pozná, v jaké fázi emočního cyklu se právě nachází a jak s tím může pracovat pro sebe. Žít cyklicky znamená žít moudře a ohleduplně vůči své bytosti.
Dnešní doba stavěná na nepřetržité expanzi a produktivitě, cykly aktivity a pasivity, vzestupu a sestupu příliš neuznává. Módou je nepřetržitý úspěch. Ovšem realita hovoří jinak.
Mluví o vyhořelých bytostech, které to zkrátka přehnaly a i když se ocitly na pomyslném vrcholu hmotného úspěchu, přesto se šťastné necítily. Často pak dochází k absolutní proměně v žebříčku hodnot člověka, kdy přirozenost a pud sebezáchovy převezmou velení a ozdraví ego plné přílišných potřeb hmoty, moci a úspěchu.
 

seriál o vlivu Luny na náš život připravovala Markéta Vostrá   www.marketa-tarot.cz

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA